11Led
Rozhovor s Urškou Repušič: Lezení na prvním místě

Rozhovor s Urškou Repušič: Lezení na prvním místě


Autor: Lucie Trojanová Datum: 11.01.2019 Kategorie: Příběhy a rozhovory

Od jejího raného dětství bylo zřejmé, že se narodila jako lezkyně. Ve svých 18 je Urška Repušič členkou slovinské reprezentace v lezení na lane I v boulderingu. Pokud tě zajímá, kolik času je ochotná obětovat tréninku a kde bere motivaci, čti dál.


Kdo je Urška Repušič:

Když jí bylo 7 let a zlezla doma všechny kusy nábytku, zapsali ji rodiče do lezeckého kroužku a změnili jí život. Teď je jí skoro 19, chodí na střední školu a veškerý volný čas věnuje tréninku. Její specialitou jsou závody, loni byla druhá v boulderingu a pátá na laně na Mistrovství světa mládeže. Na Svěťáku dospělých se umisťuje v první dvacítce.

Boulderové závody mají uvolněnější atmosféru než obtížnost."

Co máš radši – bouldering, nebo lano?

Umím si užít obojí. Když přijde na trénink a závody, mám blíž k boulderingu, protože mě pokaždé nutí vymýšlet nové pohyby a je hravý. Upřímně si taky myslím, že je na boulderových závodech uvolněnější atmosféra. To u mě boulderingu přidává další body. Venku bych si na druhou stranu vybrala spíš lano. Sečteno a podtrženo, baví mě všechny lezecké disciplíny a vlastně všechno, co s lezením souvisí, hrozně moc.

Jaké jsou tvé plány a cíle pro nadcházející sezónu?

Chci do ní dát úplně všechno a na každém závodě, kterého se zúčastním, předvést maximum.

Takže se budeš dál soustředit hlavně na závody, nebo se najde nějaký čas I pro venkovní lezení?

Závody budu mít na prvním místě, ale zkusím si vyhradit nějaký čas I na skalní lezení,

Čím tě tolik lákají závody? Je to atmosféra, nebo jde o to, že tě konkurence dokáže vybičovat k nejlepším výkonům?

Je to kombinace atmosféry s mojí touhou ukázat, čeho jsem schopná. Konkurence v tomhle ohledu člověka určitě ovlivní taky. Zároveň jsou ostatní závodnice často moje kamarádky, takže jsem se naučila jít do závodů naplno, ale taky se radovat z úspěchu jiných.

Závod je pokaždé nová výzva a já se prostě vždycky těším. Kdyby mě závody stresovaly a měla bych z nich mizernou náladu, nechala bych je být.

,,Když něco děláš pro sebe – tak jako já dělám lezení – žádná oběť ti nepřijde dost velká a žádná ztráta není nepřekonatelná."

Kde bereš tolik motivace?

Zajímavá otázka… Já ji prostě mám.

Když najdeš aktivitu, kterou miluješ tak jako já lezení, tak ti ta aktivita přináší radost a uspokojení. Stane se z ní posedlost a pak už není těžké najít motivaci. Já jsem si oblíbila i trénink – dává mému životu smysl a taky se díky němu sama lépe znám. Když trénuju, jsem šťastná.

Když něco děláš pro sebe – tak jako já dělám lezení – žádná oběť ti nepřijde dost velká a žádná ztráta není nepřekonatelná. Motivace je zkrátka nepřetržitá.

Kdyby neexistovaly závody a bylo jen skalní lezení (anebo bys měla nakonečné množství času, abys moha dělat všechno), jaké oblasti bys navtšívila?

Kdybych měla nekonečné množství času, navštívila bych všechny oblasti, haha. Čínské Yangshuo mě láká, vyrazila bych I do klasických oblastí jako Špenělsko a USA. To by mě bavilo!

Pomýšlíš někdy I na bigwally, vícedélky nebo jiné lezecké disciplíny? Ne nutně teď, ale třeba ve 40 anebo v důchodu.

Jasně! Skalní lezení se jednou dostane na vrchol mého žebříčku priorit. Vícedélky mě lákají odedávna. Baví mě, kolik mám možností a přání.

,,Lezení i škola se dají zvládnout. Dobrá organizace je základ."

Ještě studuješ střední školu. Jak zvládáš nabitý rozvrh – škola, lezení, kamarádi?

Dobrá organizace je základ. Zvládat školu I lezení je někdy vyčerpávající, ale zaručeně to stojí za to.

Máš čas I na jiné aktivity než lezení? Nebo na brigády?

Záleží na každém, kolik času chce věnovat lezení. V mém případě nepřipadají jiné koníčky nebo brigády v úvahu.

,,Moje studium bude pravděpodobně v žebříčku priorit až za lezením."

Jaké máš plány po střední škole? Bude lezení prioritou č. 1, nebo ho vyřadí studium a kariéra?

Chystám se vybrat si školu, která mi umožní hodně trénovat, takže moje studium bude pravděpodobně až za lezením. Lezení a závody jsou pro mě důležité, ale chci zároveň mít dobrou pojistku v podobě vzdělání.

Kde bys chtěla být za 10 let, jak bys chtěla žít?

Na okolnostech nezáleží, pokud budu spokojená se životem a šťastná s lidmi, kteří mě obklopují.

Kdo je tvojí největší oporou?

Trenér, rodina a nejbližší kamarádi.

Jak moc trénuješ? Máš striktní rozvrh?

Trénuju pětkrát týdně, ale nenazývala bych to striktním rozvrhem. Trenér mi píše plan a je na mně, kdy si ho během dne odbydu. Nemám předepsané časy, ale činnosti a ty si musím odškrtnout. Dvakrát týdně trénuju s trenérem, což je super. V lednu se to ještě zlepší, protože začnou tréninky reprezentace.

Dodržuješ kvůli lezení nějaký typ diety, nebo jíš cokoli?

Snažím se jíst zdravě, ale nepřeháním to. Věřím svému tělu a intuici. Nedržím dietu, ani jsem si žádný druh jídla úplně nezakázala.

Máš vánoční pauzu (od lezení nebo od zdravého stravování)?

Tuhle sezónu jsem si dala rest o něco dřív, takže můj rest je skončený a trénink je v plném proudu. Stejně jako příval vánočního cukroví. (rozhovor byl pořízen krátce před Vánoci, pozn.)

Jak nejradši odpočíváš od lezení?

Moje restdaye na sebe nejčastěji berou podobu učení do školy, což není úplně v souladu s mými oblíbenými představami. Když mám čas, což bývá hlavně v létě, tak dělám během restdayů spostu věcí – trávím čas s kamarády, zkouším nové sporty, mám ráda roadtripy, čtu si nebo koukám na filmy, chodím na koncerty a další akce.

Umíš si představit život bez lezení? Anebo s nelezeckým partnerem?

Život bez lezení by byl zprvu méně zábavný a méně naplněný , ale jsem si jistá, že bych v sobě dokázala najít sílu přizpůsobit se. Našla bych si nové koníčky, nějakou jinou vášeň. A k druhé otázce – to záleží na situaci. Když je jeden pro druhého tím pravým, tak neexistují žádné překážky.

Foto: Jaka Sajovic, Luka Fonda, Tomaž Seliškar, Eddie Fowke, pdk

Štítky