29Srp
Ocún High Jump 2017

Ocún High Jump 2017


Autor: Lucie Trojanová Datum: 29.08.2017 Kategorie: Příběhy a rozhovory

Trend v závodním boulderingu je už několik let jasný – dynamické kroky a skoky. Rozhodli jsme se vytáhnout z něj esenci a uspořádat v rámci MHFF v Teplicích nad Metují závod v samotných skocích. 140 přihlášených účastníků a několik stovek diváků v sobotním finále nás utvrdilo v tom, že skoky táhnou.


O co v High Jumpu přesně jde? Cílem každého skokana je skočit z nástupových madel co nejdál. Ti nejlepší dokáží uletět o dost víc než dva metry. To už je vzdálenost, kterou nerozpaží nikdo. A tak všichni ladí svůj skokanský program – které z šesti stupů, levou nebo pravou rukou do topu, kolikrát se zhoupnout před odrazem? Je to jeden skok a spousta plánování. Maximální koncentrace. Kdo ví, kdy něco podobného vyroste na skále a skok bude jediná šance…

Nelítej nízko

V kvalifikaci jsme na převislou stěnu v našem Ocún Boulder Parku přivrtali dlouhou řadu středně velkých madlíček – byly tak akorát na jednu a půl ruky, což trochu komplikovalo zatopování. Prostě součást obtížnosti. V případě, že se skokan chytil dvou chytů zároveň, počítal se ten nižší.

Pro postup do finále museli kluci zatopovat pátý a holky třetí z řady chytů. Tím se stalo, že do klučičího finále postoupilo 14 závodníků a účast v tom dívčím si vyskákalo 6 závodnic. Finále mělo vyřazovací formát a řadu madlíček nahradilo jedno obrovské madlo, do kterého se pohodlně vejdou obě ruce. Stylem tři pokusy na každou vzdálenost se skákalo a řady závodníků postupně řídly v přímé souvislosti s tím, jak se madlo posouvalo výš.

Jako první proběhlo holčičí finále, kterému stejně jako loni dominovaly Domča Dupalová s Karinou Bílkovou. Letos jim zdatně konkurovala Tereza Kaletová. Chleba se začal lámat na dvou metrech – ty nakonec skočily Karina i Domča. Počet pokusů rozhodl o tom, že Domča letos předala žezlo vítězky Karině.

Klučičí finále bylo trochu lidnatější, ale přesto hezky odsýpalo. O místa na bedně se mezi sebou utkali Ondra Hrudka, který tak tak stihnul přiběhnout ze závodu v lezení širočiny (je to zjevně univerzální talent), loňský vítěz Martin Šifra a Richard Pařil. Když se top posunul na vzdálenost 245 centimetrů, ukázalo se, že Martinovi  vyrostl na Moon Boardu v holešovickém Boulder Baru silný konkurent. V Richardově tváři se zračila motivace a soustředění. Ty mu také nakonec dopomohly k vítězství.

High Jump 2017 byl prima, vítězům i všem zúčastněným děkujeme, že přišli. A divákům děkujeme za vytvoření skvělé atmosféry.

Mezitím v Norsku

Kdosi v malebném norském regionu Nissedal vymyslel, že uspořádá lezecký festival Klatrefest ve stejném termínu jako teplický Fesťák. Těžko říct, zda si neuvědomil, že Fesťák je ve světě lezení pojem, nebo zda netuší, že Fesťák existuje (?!). Gravitační pole v lezecké komunitě bylo každopádně na konci srpna výrazně zdeformované a skoro všechny lezoucí bytosti stáhlo do Teplic nad Metují. Důkazní fotografie o tomto jevu nám z Norska poslal Miloš Hoffmann, který byl obhlédnout situaci. V Norsku pěkně, lidí tak třicet. V Teplicích taky pěkně, lidí... Moc.

Štítky