11Srp
Léto závodní lezkyně

Léto závodní lezkyně


Autor: Lucie Trojanová Datum: 11.08.2017 Kategorie: Příběhy a rozhovory

Závody, hodně závodů – na laně i v boulderingu, Svěťák i ME, dospělácké i juniorské. A pak skály. Prázdniny Lenky Slezákové byly jasně nalinkované. Přečtěte si její vlastní zápisky.


Prázdniny pro mě letos začaly o pár dní dřív, ve škole už stačilo... Plánů jsem měla hodně – Mistrovství Evropy a Světový pohár dospělých v lezení na obtížnost, Evropský pohár mládeže v boulderingu a nakonec dovolenou, teda lezeckou dovolenou – písky a Juru. Když jsem se podívala do kalendáře, vycházelo to na víc jak měsíc pryč. Cestování mám ráda, pokusila jsem se úsporně sbalit a výlet mohl začít.

První zastávka byla v Campitellu di Fassa v Itálii na ME. Už po cestě autem jsem klasicky obdivovala přírodu za okýnkem. Hory, sluníčko… Já to prostě miluju. A Švýcarsko, kam jsme pak pokračovali na SP, mi vyrazilo dech úplně. Když jsem domů posílala fotky, chodily jen odpovědi, jaká je to nádhera, a závistiví smajlíci.

Závody

Na závodech mi letos chyběl kousek štěstí. Natrénováno jsem, myslím, měla a do Villars a Chamonix jsem po náročném konci školního roku jela i odpočatá. Ale startovky jsou nabité, drobnosti hrají roli a pro mě bylo těžké zalézt na 100 %, takže to nevyšlo, jak bych si přála, a do semifinále jsem se nepodívala.

Zklamání ale nebylo, jsem dost pozitivní člověk. Po každém závodě jsem odešla s novou zkušeností, dobrou náladou (a nějakou zmrzlinkou), protože jsem ráda, že můžu dělat, co mě baví. Takže díky všem, kteří mi v tom pomáhají!

Další zastávka – závody v L’Argentiere-la-Bessée. Boulderistka nejsem, ale jela jsem tam zkusit EP. Vlastně mi o nic nešlo, takže se mi lezlo skvěle. Udělala jsem i kroky, na které jsem pyšná, pěkně si zabojovala a kůže na prstech mi opravdu moc nezbylo. Zase ale chyběl kousek, který by z dobrého výsledku udělal super výsledek.

Skalní dovolená

Po závodech mě čekal krátký návrat do Česka. Už jsem se těšila na skalky a rodinku.

Pro začátek to byly písky v Tisé, spaní v kempu v Ostrově, koupačka v rybníce, chození po lajně – zkrátka letní pohoda. Letos to kvůli závodům vyšlo jen na dva dny lezení, ale i tak jsem si to užila na maximum, vybála jsem se pár metrů nad kruhy a dokonce se mi podařilo rychle přelézt dvě X-áčka (Škalda a Evženova Amerika). A Karbous (mladší brácha Ondra) je taky prásknul!

Skály naštěstí nekončily, pokračovali jsme směrem do Jury. Od nás to máme daleko, takže jsem tam byla podruhé v životě. No a zrovna jsme chytli deštivý týden… Hned první den jsme na doporučení vyrazili na Rolandfels, kde je to v dešti pořád docela OK. Povedlo se mi rychle přelézt jedno 9+/10- (My Way) a zkroknout 10- (Nordische Kombination). Ale když zatekl vrchní boulder, už to opravdu nešlo.

Předpověď pro další dny pěkná nebyla a já s taťkou jsme jen optimisticky doufali, že se plete (nepletla). Aspoň, že se v kempu uvolnila chatka a my jsme byli ušetřeni každodenního sušení stanu. A nakonec jsme našli i sušší oblasti a přelezů bylo víc než dost. Nejmladší brácha Péťa dal svoje 7-, Karbous přelezl 9+ a pěkné on-sighty a taťka s mamkou byli spokojení. Já za ty 4 lezecké dny zvládla dvě 10-, 9+/10- a pár lehčích cest a povedlo se mi zlepšit si OS na 9/9+. Toho si cením nejvíc. Nejtěžší stejně bylo cvakat u každé cesty řetěz z mokrých výlezových madel.

Každopádně tenhle výlet byl všechno, co jsem si přála (a možná i víc). Vrátila jsem se s perfektní náladou, odpočinutá (psychicky - ruce mě totiž bolí) a namotivovaná k tréninku na MSJ v Innsbrucku!

Text: Lenka Slezáková; Foto: Tomáš Binter ml., Sytse van Slooten, Vladimír Šauli a Lenčina mamka

Štítky