22Červ
Denali 2016: Polární den lezení nahrává

Denali 2016: Polární den lezení nahrává


Autor: Lucie Trojanová Datum: 22.07.2016 Kategorie: Příběhy a rozhovory

Ve stojatém vzduchu parného léta myslíš na horské potoky, citrónovou zmrzlinu, kostky ledu – cokoli, co tě zchladí… A co pozdrav z Aljašky? Ve třech kilometrech je tam taková kosa jako v Himálaji v šesti. Pověděl to Petr „Miska“ Mašek, který 31. května stanul na vrcholu Denali.


Ambasador Ocúnu Petr „Miska“ Mašek zdolal nejvyšší horu Severní Ameriky. Na úspěch expedice Denali 2016, kterou podnikl spolu s Radkem Jarošem, sedl stín v podobě smrti účastníka paralelní výpravy. Jak na celou věc Miska vzpomíná, napsal z rekonvalescenční lezecké dovolené v Paklenici.  

Povyku kolem Denali bylo letos víc. Patrně znáš její předchozí jméno – Mount McKinley. Tak to už neplatí. Po letech sporů se posvátné hoře vrátilo původní jméno. V jazyce domorodého kmene znamená Denali „vysoký“. Jméno Mount McKinley dali hoře zlatokopové na konci 19. století, aniž by je zajímalo, že už jméno má. Spor o jméno se dlouho táhl a nabalil na sebe politickou i environmentální symboliku. Na jaře ho ukončil prezident Obama. Je to prostě Denali.

Jak budeš na Denali a na Aljašku vzpomínat?

 Byla to úspěšná expedice a to vždycky zlepšuje vše, i ty vzpomínky. Hlavní je vítězství.

Stín na vzpomínky vrhá samozřejmě smrt Pavla Michuta. Se smrtí už jsem se v horách setkal vícekrát. Pavel byl fajn kluk z vedlejší expedice, se kterým jsme se nestihli seznámit více. Expedice jako vždycky přinesla setkání s celou řadou nových přátel. I když po pravdě – kdyby na Denali bylo celkově lidí méně, bylo by to lepší.

V čem všem je to jiné než Himálaj a co jsi tam zažil poprvé?

 Oproti Himálaji tady začíná zima opravdu výrazně dříve. Aljaška ve třech kilometrech je jako Himálaj v šesti. A v duchu toho rozdílu to postupuje dál.

Poprvé jsem tady také zažil polární den, což je pro lezení dobře. Jak člověk nemusí řešit, aby ho nezastihla tma. Na druhou stranu je to komplikace pro spánek. Takže klapky na oči s sebou jsou fajn a i jemný prášek na spaní občas bodne.

Poprvé jsem taky nastupoval na sněžnicích s plným báglem a navíc zapřažen v saních. Dohromady měl náklad tak 40 kilo.

A ještě záležitosti toalety jsou kapitola sama pro sebe – nosíš si to stále s sebou a možnost odhazovat je jen v označených trhlinách na ledovci. Takové trhliny nejsou v každém kempu.

Jaké jsou tvé další vysokohorské plány?

Tím nejbližším je teď podzimní expedice Čo Oju 2016, které se účastní i slepý horolezec Honza Říha. V příštím roce bych se rád vrátil na jednu sezonu do strmých stěn středních hor.

Více o Petrovi: www.petrmasek.cz, F: archiv PM

Štítky